<iframe width="560" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/qpN7NYDs4Bo?si=IXmYEoIZ5T25Gkdz" title="YouTube video player" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
Kroky v písku,zvláštní název pro článeček,ale myslím si,že by jiný nešel.Nevím jestli už někdo jiný prožil takovej ten stav,spíše pocit,kdy si připadáte jak někde kde je jen spousta písku všude kolem vás,stojíte někde uprostřed a nemůžete tam,ani tam,a když už uděláte krok propadáte se někam hluboko a není tam nikdo kdo by vám pomohl,podal ruku.Naplnuje vás prázdno,vnitřní zbytečno.Tápete,brodíte se v myšlenkách a čím víc se snažíte o všem přemýšlet,tím víc zjištujete,že stejně na nic nepříjdete.Pak vás přepadají myšlenky,o smyslu vlastního života,o bolavé dušičce.Tento stav velice dobře znám,a není dvakrát příjemný,a nutí člověka uzavírat se do sebe a před světem protože je tu strach z dalšího možného ublížení,které by už človíček nemusel ustát.Ale i tak je život krásný,a stojí za to ho žít.